2

3


4

Paula Nerlich je materiálová designérka a spoluzakladatelka nedávno spuštěné série virtuálních workshopů s názvem Circular Home Lab. Účastníci těchto workshopů jsou zasvěceni do myšlenek a významu cirkulárního designu a učí se tvořit předměty do domácnosti ze svého vlastního potravinového odpadu. Paula také studuje postgraduální obor Biodesign na univerzitě v Newcastlu a je součástí výzkumu na HBBE.
1 Business design je inovativní obor, který aplikuje principy a postupy designu takovým způsobem, aby pomohl organizacím vytvářet novou hodnotu a nové formy konkurenčních výhod. Business design je empatický k zákazníkům a zaměřuje na jejich zážitky, s přesahem do obchodní strategie.

2 Paula Nerlich, foto: Marielle Samstad

3 Cocoa material, zdroj: Material District

4 Aqua Faba Foam, zdroj: Material District









Workshopy pro komunity a food-waste materiál

Paula Nerlich



Zajímá mě obecné téma změny role designéra z navrhování věcí na přispívání komunitě – např. vytvářením a sdílením znalostí a zkušeností pro lepší budoucnost. Myslím, že tohle je přesně případ vašeho projektu Circular Home Lab (nebo například platformy se sdílenými recepty – Materiom). Projekt CHL zprostředkovává online workshopy pro různé komunity a společnosti. V rámci workshopů účastníci vytváří materiály a produkty z jejich vlastního odpadu z kuchyně. Workshopy také propojují lidi z celého světa. Mohla byste popsat průběh workshopů? Jak jste vlastně přišla na myšlenku realizace takové iniciativy? Souvisela s jejím založením nějakým způsobem i pandemická situace?

Se spoluzakladatelkou CHL Vanessou Rosenthal jsme se potkaly před rokem a půl na výstavě ‘Biodesign Here Now’, kde jsem vystavovala svou práci. Vanessa navštívila můj stánek, a tak započala naše konverzace, která v podstatě pokračuje dodnes. Každá pocházíme z jiného prostředí – já z odvětví materiálového designu a Vanessa z bussines designu. 1 Projekt Circular Home Lab propojuje obě naše perspektivy a vznikl jako východisko zamýšlení se nad současnými systémy a novými materiálovými narativy o odpadu.

V průběhu pandemie jsme spolu vytvořily virtuální workshopy, abychom lidem z celého světa podaly pomocnou ruku a navzájem je propojily. Vzhledem k tomu, že pandemie stále trvá, vidíme velkou hodnotu při budování této globální sítě zvědavých myslí a rozšiřování konverzace kolem odpadu a nových ekonomických systémů, které mohou pohánět udržitelnější budoucnost.

V rámci workshopů začínáme tím, čemu říkáme „systémová komplexnost“. V téhle části se snažíme přemýšlet nad současnými a budoucími ekonomickými systémy, zejména v oblasti plýtvání potravin. Dále rozebíráme biomateriály s využitím zajímavých příkladů (materiálové start-upy…), abychom si dokázali vytvořit obraz o tom, jaké materiály již existují a jaké budoucí příběhy by mohly být sděleny. Poté máme zábavné sezení s výrobou materiálů, kde si účastníci a já vytvoříme objekt z našeho domácího potravinového odpadu (přebytku). Tady rádi říkáme, že tímhle způsobem: „přeměníme nové myšlenky na hmatatelnou hmotu“. Jedná se o skvělý zážitkový způsob, jak pokračovat v diskusi o záležitostech představených v první části workshopu.

Při workshopu si lidé vyzkouší vytvořit svůj objekt od nuly. Myslíte si, že taková participace spotřebitele/uživatele vytváří větší emocionální propojení mezi lidmi a produkty, která může vést k větší míře vážení si materiálů a redukci zbytečných odpadů obecně?

Toto hlubší spojení je přesně to, o co usilujeme. Pokud dokážeme lépe porozumět příběhu, který se za daným objektem skrývá – jeho původ, proces výroby, ale taky i způsob, jak o něj pečovat – automaticky s ním zacházíme jiným způsobem. Můžeme jenom doufat, že to je právě vědomější a udržitelnější způsob, který podpoří udržitelnější cesty a potenciál snižování odpadu.

Obdivuji vaši práci a také se zajímám o přetváření potravinového odpadu na materiály – speciálně pokud se využívají jako obalový materiál pro další potravinářskou produkci. V jednom z mých experimentů jsem se snažila přetvořit pivovarnické mláto na nový materiál – například produkt Trebodur nahrazuje plastové držáky na pivní plechovky právě materiálem z mláta. Existují však také firmy, které zbytky z výroby piva zpracovávají na  krekry, což dává o moc větší smysl v tomto kontextu. Blížíme se k potravinové krizi. Plýtvání jídlem je obecně velkým tématem mnoha diskusí. Neměla by být zbytková produkce jídla zprocesovávána spíše k další konzumaci?

Ano, stěžejní je zohlednit všechny aspekty. Pokud lze zdroj použít jako potravu pro člověka, považuje se to za použití, které má větší hodnotu (také z etického hlediska). Určitě je to hodnotnější než z něj vytvářet něco jiného. Některé zbytky se používají jako surovina pro výrobu krmiv, což souvisí s masným a mlékárenským průmyslem. Zde se naskýtá otázka, jestli by tato odvětví měla být podporována a zda je vůbec zdravé, aby byla zvířata krmena náhodným potravinovým odpadem, který není jejich přirozenou volbou. Někdy se sice může stát, že nemáme všechny potřebné informace, taktéž ani všechny odpovědi, ale i tak je dobré se nad tím zamyslet a zohlednit to ve výrobním procesu materiálu.

Vy jste vyvinula dva materiály z potravinového odpadu: Aqua Faba Foam (z cizrny) a Cocoa (z odpadu průmyslové produkce čokolády). Tvořila jste tyto materiály sama nebo spolupracujete s dalšími specialisty z jiných oborů (s vědci atd.)? Můžete popsat, jak proces vývoje materiálu probíhá? Poradíte nějaké tipy a triky pro studenty, kteří chtějí tvorbou inovativních materiálů začít?

Oba materiály jsem vytvořila sama. Když chcete, aby byly materiály hotové pro trh, ve většině případů je potřeba spolupracovat s odborníky na materiál / výrobu / strojírenství, což ale může být obtížné. Zároveň, posunutí vašich materiálů na vyšší úroveň si vyžaduje čas, trpělivost a získávání známostí. Obávám se, že nemohu prozradit informace o vývoji mých materiálů, ale zato mohu doporučit, abyste zahájili spolupráce velmi brzy. To je důležité hlavně pro zjištění, které trhy umožňují uplatnění materiálů v super rané fázi, a které zase naopak vyžadují opravdu pokročilý vývoj materiálu. Jako příklad mohu uvést takzvané designové objekty, které považujeme za materiály v rané fázi. Pokud ale chcete uvést na trh produkt, třeba obaly na potraviny, tak v tomhle případě si vývoj vyžaduje specialisty, jako jsou inženýři a odborníci na obaly. V tomhle konkrétním případě byste ale také potřebovala investice. Celkově bych teda doporučovala zvolení spoluprací obdobným způsobem. Když vezmu v potaz univerzity, tam je často snadné najít někoho z přírodovědného nebo inženýrského oboru, kdo by mohl mít zájem o spolupráci a případné spoluzaložení projektu. Podívejte se například na projekt NotPLA, který pochází z prostředí univerzity, anebo Loliware, také založili bývalí studenti, kteří začínali ve své vlastní kuchyni a nyní mají velké výrobní možnosti. Chcete jít cestou průmyslového designu, designových objektů, umění, nebo startupu? Další možností je pokračovat ve výzkumu na univerzitě formou doktorátu, při němž můžete znovu využít fantastickou síť a možnosti univerzit pro vybudování týmu a následné založení společnosti. Jako například Orange Fiber z Milána.


22. 4. 2021