Obrázky



6

7


Poznámky


1 Material times. Co vytváříme? věci – materiály – schémata – organismy – vztahy. Skliď si svou biosyntetickou krajku – rozhovor s Carole Collet. Praha: Happy Materials, 2017, s. 24–31. ISSN 2464-742X.

2 Abstract: The Art of Design. Neri Oxman: Bio – Architecture. NETFLIX. 2019.


3 Age of Entanglement. Journal of Design and Science.

4 FLIPPS, Andrea, Matilda MCQUAID, Caitlin CONDELL a Géne BERTRAND. Nature: Collaboration in Design. 1. New York: Cooper Hewitt, 2019. ISBN 978-1-942303-23-7.

5 Material times. Čtvrté vydání. Vladimír Kočí: Selským rozumem za horizon nedohlédneme. Praha: Happy Materials, 2019, s. 24–34. ISSN 2464-742X.

6 Cyklus Kreativity


7 Aquahoja, zdroj: Dezeen





(A)
Inovativní přístupy a vzdělávání



V designu 20. století se kladl důraz na vizuální a funkční stránku věci a designéři byli posuzování dle toho, zda jsou jejich výrobky masově úspěšné. Takový design byl nutně vázán a podřízen nárokům (průmyslové) výroby.

V dnešní době však vzniká nová logika, jak design členit a směrovat. Taková logika do značné míry závisí na mezioborových vazbách. Od jedince se nečeká, že bude znát a umět vše, proto vznikají spolupráce s experty z různých oborů, jelikož odpovědný design se v dnešní době neobejde minimálně bez mezioborové diskuze.

Situace a postavení designu se poslední léta mění už v akademické sféře. Ve světě se na rozdíl od českých univerzit klade na spolupráci napříč obory větší důraz. Vznikají nové obory reagující na výzvy environmentálního charakteru, které často řeší především vývoj nových materiálů (Material design).

Pro takové obory je propojení designu s vědeckými experty stěžejní. Jak v rozhovoru pro časopis Material Times (2017) uvedla sama zakladatelka kurzu Material Futures (London University of the Arts) Carole Collet:


Učíme designéry, jak s kolegy biology a sofwarovými inženýry komunikovat, protože v budoucnosti se bez vzájemné spolupráce neobejdeme.

V kurzu Carolle Collet se studenti zabývají syntetickou biologií. Ta podle ní může znamenat cestu k udržitelnějšímu životu na zemi. Jedná se o genetickou úpravu organismů a jejich naprogramování tak, aby pro lidstvo produkovaly, co bude potřeba. V současné době se vědci z oblasti syntetické biologie zaměřují především na potraviny a zdravotnictví. Pokouší se také programovat bakterie a zajistit tak nové zdroje biopaliv. První průmyslové odvětví, které uvedlo do praxe takovéto modifikace (konkrétně kvasinky, jež dokážou vyprodukovat hedvábí) byl textilní průmysl.1


Také na Univerzitě v Newcastlu funguje obor zvaný Biotechnologie a Biodesign, který propojuje designerské přístupy s inženýrskými, využívanými při vytváření nových biotechnologických procesů a produktů. Jedná se o magisterské studium (MRes – Master of Research) trvající dvanáct měsíců. S oborem také souvisí HBBE – The Hub for Biotechnology in the Built Environment. Tato iniciativa propojuje výzkumné poznatky oboru Biotechnologie a Biodesign s oborem Architectural Design. Cílem HBBE je vytvořit výzkumné centrum a vytvořit ze Spojeného království lídra v této nové transdisciplinární oblasti. Centrum by mělo být schopné kreativně navrhovat a budovat biotechnologie v různých měřítcích.

Spolupráce školství s výrobou a výzkumem je charakteristická i pro Nizozemsko, kde technické univerzity již léta spolupracují s těmi výtvarnými. Vysokou úroveň výstupů takovýchto aplikovaných výzkumů bylo možné sledovat každoročně u projektů ceny New Material Award, která věří v inovativní sílu kreativity v různých designových, uměleckých a vědeckých oborech s ohledem na udržitelnost. Poslední ročník soutěže proběhl v roce 2018. Vznikají však další iniciativy a soutěže, jakou je například projekt Material Designers.

V americkém prostředí se o propojení vědy s designem, architekturou a uměním v praxi zasloužila např. Neri Oxman. Studovala medicínu a design a architekturu. Smýšlení a cíle její laboratoře na MIT pod Media Lab – Mediated Matter popisuje v jednom z dílů dokumentární série Abstract.

Oxman tvrdí, že při klasickém postupu vývoje a zkoumání věcí se obory, jako je umění, věda, design a inženýrství, setkávají na křižovatce: umění vyjadřuje (expression), vědá zkoumá (exploration), inženýrství vynalézá (invention) a design komunikuje (communication).

Dle její teorie by se tato odvětví měla propojit a přetvořit z oddělených škatulek na cyklus, kde se výstup z jedné oblasti stává vstupním impulzem pro další. V takové spolupráci věda mění informace na znalosti, inženýrství tyto znalosti aplikuje a mění je tak na užitek.2 Úlohou designu je produkovat řešení, která maximalizují funkce a zlepšují lidské zkušenosti; „převádí“ užitečnost na chování. Úlohou umění je zpochybňovat lidské chování a vytvářet povědomí o světě kolem nás; „převádí“ chování na nové vnímání informací.3 Popsaný cyklus umožňuje tok informací a kreativity mezi obory, tzv. Cyklus kreativity.

Samotný tým Mediated Matter se skládá z biologů, inženýrů, biochemiků, designérů a architektů. Příklad aplikace zmíněné teorie znázorňuje projekt Aguahoja (2012–2019) – struktura tvořená speciálně vytištěným povrchem napodobujícím přírodní struktury, na jehož vývoji zmíněný tým strávil léta experimentování s kompozicí biopolymerů pro optimalizaci optických a mechanických vlastností materiálu. Hlavní vizí bylo vyvinout strukturu tvořenou pouze z přírodních zdrojů – jako je chitin (najdeme ve skořápkách korýšů) a pektin (obsažen v citronu a slupkách jablek) a omezit nebo úplně vypustit plastovou produkci na naší planetě. Navíc pomocí vyvinutého speciálního 3D tisku vzniká materiál se strukturou obsahující vzduchové bubliny, které tým Mediated Matter vyplnil fotosyntetickými mikroorganismy. Podobné biologické materiály (při použití na objektech a stavbách) by do budoucna mohly podporovat ekosystém, ve kterém se nachází, a stát se tak jeho aktivní součástí.4


Na poli českých výzkumných a vzdělávacích institucí je podstatné zmínit docenta Vladimíra Kočího, který vede výzkum na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Pomocí LCA (Life-cycle assessment) analýzy hodnotí dopady různých výrobků, technologií a služeb na životní prostředí.5 Spolupráce s designéry je sice teprve v začátcích, toto akademické propojení by však dokázalo zásadně ovlivnit budoucí přemýšlení nad volbou materiálu v designu, a  to již od raného vzdělávání.(Více k LCA v textu Erozhovoru)

Množství alternativních materiálů stále přibývá. Pro přehled je součástí platformy také datábáze těch nejnovějších, kterou doplňují související odkazy a soupis zajímavých publikací.

V kontextu materiálově odpovědného přístupu designér nebo umělec často zastává pouze roli prezentátora, který vyvinutý (inovativní nebo recyklovaný) materiál aplikuje a prezentuje veřejnosti, avšak není součástí procesu jeho vzniku a vývoje. Příkladem je deskový materiál Solid Textile Board, který vznikl ve spolupráci textilní firmy Kvadrat s firmou Really. Jedná se o kompozit vytvořený slisováním rozemletých ústřižků látek vzniklých jako odpad z výroby. Firmy pro kolaboraci oslovily designéry jako Max Lamb a Christien Meindertsma, kteří Solid Textile Board aplikovali na designové a architektonické objekty.